Rovnoprávnost v životě i v politice
Rovnoprávnost v životě i v politice
Dalším specifikem je vztah mužů k ženám. Švédská rovnoprávnost je i o tom, že muž nepouští ženu první do dveří ani jí neuvolňuje místo, nenabídne jí pomoc s taškou a vůbec se nijak galantně neprojevuje. Matky vláčí plné tašky, zatímco otcové či partneři se klátí vedle s rukama v kapsách. Můj postarší švédský přítel Rolf mi vyprávěl, jak chtěl jednou na nádraží pomoci jakési dámě s kufry. Ona se na něj obořila, jakoby byl zločinec, se slovy: „Vy si snad myslíte, že já to nezvládnu, co? To se budet ještě divit, co my, ženy dokážeme!“ Přidejte k tomu klasický ječivý hlas ulpívající s oblibou v řeřavých polohách, a máte scénku jako vystřiženou z Televarieté, jen paní Bohdalová by to zahrála s větším šarmem. Na okraj tohoto tématu snad patří i výsledek mého soukromého pozorování švédské rodiny. Otcové se na veřejnosti předhání v láskyplných projevech pozornosti vůči dětem, zatímco matky setrvávají v nehybné pozici Buddhy, děj se co děj.
Politické špičky stejně jako dělnice v nejzapadlejší vísce se chovají podle vzoru „všichni máme stejná práva, ale někdo je má větší“. Žen je v parlamentu tradičně takřka polovina, podobně jako ve většině skandinávských zemích, zdá se mi, jakoby na toto úctyhodné množství existovaly jakési tajné kvóty. Před několika lety se v novinách řešil případ zaujatého chování bývalého švédského premiéra Görana Perssona ze sociální demokracie vůči ženské opozici v parlamentu. Předsedkyně Strany středu (Centerpartiet) Maud Olofssonová ho obvinila z šikanování politických protivníků z řad žen. Sama se považuovala za jednu z obětí: „Takřka vždy, když jdu k řečnickému pultu, má on (G.P.) nějaký komentář,“ říkala roztrpčeně. „Jednou se mě zeptal - Máš problémy s váhou, Maud?“ Tuto nejapnou poznámku měl premiér položit paní poslankyni v průběhu debaty. „To je jasná zastrašovací technika,“ tvrdila Maud Olofssonová.
Dalším důvodem ke stížnostem na nepatřičné premiérovo chování bylo, že se obracel zády k řečnickému stolku, pokud za ním stála opoziční poslankyně, například mluvčí Strany zelených (Miljöpartiet) Maria Wetterstrandová. Deník Aftonbladet, jemuž žádný skandál není dost dobrý, zveřejnil i dvě „usvědčující“ fotografie...
Na stranu žen se postavili i někteří opoziční poslanci. Předseda Strany křesťanských demokratů (Kristdemokraterna) napsal ve svém dopise, že ve vztahu k ženským protivníkům se jedná ze strany premiéra o „nonšalanci, která postrádá spoluhráče.“ Poslanec Roger Tiefense ze Strany středu (Central partiet) řekl o Perssonovi: „Je to výrazný vůdce...Chybí mu pokora.“ Podle jeho názoru by pro premiérovo chování byl výstižný výraz „management by fear“ - vládnout pomocí zastrašování svého okolí. Doporučuje premiérovi, aby se řídil moudrými slovy populárního švédského komiksového hrdiny medvídka Bamse: „Kdo je velmi silný, musí být také velmi hodný.“
Göran Persson v rozhovoru pro deník Aftonbladet řekl, že si není vědom svého nepatřičného chování vůči ženským protivníkům v parlamentu. „Jsem překvapený a zklamaný... Na té fotografii se vracím na své místo. Můžu snad jít zpět, aniž bych couval?“ Na adresu Maud Olofssonové podotýká dále: „Opravdu nevím, zda jsem se jí ptal na váhu… Ale pokud bych to udělal, pak by bylo od naslouchající osoby velmi, velmi necitlivé, pokud by v tom nevnímala velkou dávku sebeironie. Panebože!“
Problém byl tak rozvířen, že se jej snažily komentovat i regionální deníky, například Katrineholms Kuriren přinesl. Šéfredaktor deníku K.Wistbacka nabádá premiéra, aby nepodceňoval kritiku, která přichází z nejvyšších parlamentních kruhů: „Jednání v parlamentu má také symbolický význam. Vedení parlamentu stanovuje trendy, vymezuje hranice serióznosti debat, určuje, jak břitké repliky budeme i my používat v diskusních bitvách a jak velký respekt budeme mít vůči svým protivníkům.“
Pro premiéra měl nedostatek pokory závažné důsledky. Ženské emancipační hnutí je ve Švédsku velmi silné a pozorně sleduje vše, co by mohlo ohrozit postavení žen jako rovnocenných partnerek mužů. V konečném důsledku to znamenalo i ztrátu mnoha cenných voličských hlasů pro sociální demokracii. Ve volbách roku 2006 prohrála a zlé jazyky tvrdily, že ve skutečnosti šlo o to nevolit Perssona. Důvodů se nahromadilo víc, ale znáte to – „Cherche la famme“ neboli Za vším hledej ženu...